PO SMRTI.

Pakli z té rmutné pozemské dráhy

vybočím záhy,

kdo pak mých vidin čarovné zjevy

oslaví zpěvy?

v průvodě v život mladistvých tužeb

prokáže služeb?

a kdo ty sny mé, divoké krásy,

dosněním spasí?

zápoly moje odvážné, strastné –

nebyly šťastné;

podmílal peň, kde úmysl dřímal,

osudu příval.

Kdož by se v chmurném, prokletém domě

uhostil po mně?

vyměnil za můj úděl svůj ladný? – –

žádný, ach ,– žádný!