Po smrti dědově.

Mha padá z oblak špinavých, a pusto

je v mrtvé řadě domů v mraky trčící.

Čtu otcův list. Náš děda týden dřímá

u kostí bábiných pod šedou zvonicí. –

Dojista sousedům, již otevřeli dříve

tu bránu, za níž mizí slzavý náš svět,

svým kamarádům, s nimiž kdysi býval

gardistou udatným, když mužnou silou kvet',

dnes na věčnosti věrně vypravuje,

co nového v tom koutku naší planety,

kde spolu v starodávné počestnosti

městskými statky moudře vládli před lety.

A rmoutí jistě staré měštěníny

ty úřady a školy, kterých nebylo...

„Přirážky obecní jsme neplatili,

oves byl v ceně, za len víc se tržilo!“