Po smrti.

Pochovali v hrobce krále

a chuďasa v koutek tmavý,

tohoto dva pochopové

a onoho lidstva davy.

Zašli dnové, zašla léta,

rozpadly se obou kosti,

rozpadly se ve prach stejný,

chuďas i ten král mocnosti.

Přišel vítr, sebral vzhůru

prach žebráka i prach krále,

oba svorně v jedno smísil,

teď putují světem dále. –