PO SMRTI.

Když shasne plamen žití

na světě člověku

a duše vzlétne k bohu,

kde mír dlí od věků,

kde pravé sídlí štěstí

u věčném rozkvětě,

prý člověk zapomene,

co prožil ve světě.

Prý duše jeho volná

tam v božském blahu sní,

a každá chmura v tváři

se v úsměv promění. – –

Já nevěřím, že člověk

tam vyjasní svou líc,

že na ten prchlý život

již nevzpomíná víc.

l kdyby nevzpomínal

již na bolest a žal –

jak moh by zapomenout

na ty, jež miloval?!