Po smrti.

Až v rakvi bude spáti moje tělo,

a černá hrouda moje hnáty skryje,

má teskná duše věčným snem se spije,

a smrt svým laurem ověnčí mé čelo.

A moje srdce, které písní znělo,

nechť potom v tmavé zemi zvolna hnije,

já budu slyšet červů melodie,

až prolezou mé fialové tělo.

Můj duch se vznese k břehům živých moří,

tam v divé vlny radostně se vnoří

a protne žíly krve zkažené,

co zatím slunce vzejde z mraků tmavých,

z mé duše plné smutků mdlých a lkavých

veliký lotos lásky vyžene.