PO SMRTI

Až v rakvi bude odpočívat tělo

a příkrov země zmdlené údy skryje,

má volná bytost věčností se zpije,

Smrt zapomněním ověnčí mi čelo.

Z mých očí, v nichž se nebe obráželo,

strom života nechť vonnou mízu pije,

v snu uslyším jen červů melodie,

když hostinu jim vystrojí mé tělo.

Můj duch se vznese k vesmírnému moři,

tam do zvučných vln radostně se vnoří,

v nichž koupají se hvězdy blažené,

co zatím novým sluncem obzor vzplane

a ze srdce, jež toužit neustane,

trs zkrvavělých růží vyžene.