PO SOBÁŠI.

Po sobáši! Už jsem tvoje,

od svých musím domů,

odčesnuta od tatíčka

jako snítka stromu.

Odtržena od matičky,

jako růže v květě,

už mi budeš, můj Juričko,

vším na božím světě.

V kostele i na komůrce

budu všecka tvoje,

od košilky do oplecka,

Jurko zlato moje.

Od podpatků u čižmiček

až do vlasů půtce;

urobils mi, učařils mi,

kučeravý škůdce!

Do vůle ti musím všecka,

jak se ti jen ráčí,

a mně v duši hned jak k smíchu

a hned jako k pláči.