Po špičkách.

Má duše, ta tiše tak usíná již –

– vy po špičkách choďte mi jen! –

ji odletět nechte! Nač bolu nést tíž? –

A slední mi nerušte sen. – – –

Ó dětí mých slzy a strhaná tvář! –

Leč oko se zavírá, tichne jich hlas. –

A duši mou veliká zalévá zář:

již světélko bludné splyň v jas! –

A po špičkách, dětí ať neruší den! –

tak duše má odchází plachý jak sen –

– vy po špičkách! tišeji, tiš –

– a okno jí otevřte již! –