PO STĚHOVÁNÍ.

Ó snivá krásko z Malé Strany,

již vídal jsem na pavlači,

v mém srdci zvoní smutně hrany,

když po tobě se rozpláči.

Pryč jitra jsou, kdy v jupce bílé

ty’s míhala se před zraky,

teď v delikátní ony chvíle

mně přáno zřít jen baráky.

A místo stříbra tvého hlásku,

jež mělo obsah zákonný,

zde slyším jenom drsnou zkázku,

již nosí orgán výkonný.

Ó věř, já neznám v citu šalby:

snad necky, v kterých právala’s

své krajky, ret můj zulíbal by,

jen tebe kdybych uzřel zas.