Po stezkách srázných, skalnatých,

Po stezkách srázných, skalnatých,

úžlabím tichým zvolna,

přes propastí temno lákavé skokem,

dusným vedrem, horami ledovců,

vzhůru k nebi dokonalosti.

Obětí krvavou, výchovou vlastní,

ať všední déšť padá,

ať zastavit se láká květ,

jen vzhůru, dále!

Ať kosí Smrt těla uvadlá,

jen záhyby duše sledovat

a sladkostí mléka vlastního mřít.

S duší veškerenstva splývat,

duši Jeho se podobat

a sobcem nebýt!