PO STOPÁCH BOŽSTVÍ.

A hudbou podzimního větru sílen

šum lesů jako příboj moře zní,

o skály jako rázy kladiv z dílen,

kde tvoří zákonové železní

životů, smrtí, stavů dřímotných...

Kraj v kouřích shasíná. A v samotných

těch dimensích, od vzniku k agonii,

tu mezi životem a smrtí cosi míjí

vězněno Jím, jenž utajen v svůj tvůrčí svět

prostě a přísně, miliony mlčí let...

Vsi, města, lomy, světla, dráhy, mosty řek,

lešení obrovská, jeřábů vzryvný vzkřek,

tisíce myšlenek jde denně hledat Jej...

Čím bližší, mlčí, mlčí ztajeněj.

Je ve všem přítomen, v dnech, dálkách, v blízkém kraji...

Jej hledající duše rozpínají

svá křídla k výším prázdnou, mrtvou prostorou,...

za znameními Jeho ubírají

se připoutáni s pokorou...

Jdou, Jeho radost zvěstujíce v světy

a utržené z Jeho zahrad květy

těm sypou na cesty, kdož kráčejí

s úsměvy, toužícími sladčeji

po životě a po prožití jeho,

zázraku lačni úžasného,

až jednou vrcholných dnů na výši

Jej mluvit vším, co živo, plane, hoří, zpívá,

i vším, co mrtvo, uslyší...