PO STOPÁCH RÁNA.

To byly aleje temné, kudy jsme šli.

Kráčeli jsme po stopách bílého Rána.

A lidé říkali, kteří nás viděli,

že nadarmo cesta naše vykonána.

Že nezřeli nikdy bílé Ráno tu jít.

Že asi někde je, však v nesmírné dáli.

Že nenajdem ho, rušíme alejí klid.

Však my jsme se jen na sebe pousmáli.

A jdem již dlouho, dlouho lesy temnými,

zda nebude temno paprsky protrháno.

Krajiny temné jsou. Zář neplá nad nimi.

Však v duši cítíme to: Přijde, přijde Ráno.