Po svatbě.

Mladý manžel po sňatku

seděl s žínkou ve statku

a že právě zhasla svíčka,

koukali se do nebíčka.

Aby milou družku slavil,

mužíček k ní takto pravil:

„Ty jsi jako hvězda zlatá,

sterou krásou přebohatá,

ana v tajuplné moci

světlo dává tmavé noci.

Dokud budu dechu míti,

vždy mi musíš hvězdou býti!“

Na to žínka prohodila:

„Nerada bych hvězdou byla,

neboť ona, muži zlatý,

nosí pořád jedny šaty.“