PO ÚČINCÍCH JEDU

Slz oči nevidí, sten uši neslyší

a tělo necítí svých rozpučelých ran,

hrob krytý břečtanem je zavřen v hašiši

a vichru života strom snění nevydán.

Je srdce v bezvládí a rozum v područí,

když smilství omamné se rozžehuje v běl,

jsi slastně obnažen ve vlhké náruči,

vše jaksi bez příčin, jimž duch by rozuměl.

Jak skleník parnatý, v němž chorý květů růst,

jenž zrůdně zahoří, však zraku neztiší,

tak marné tu je rozchlípení úst –

jsou omočena pouze v hašiši.