Po ukončení překladu „Snu sv. Jana“.

Kol srdce Kristova se trní splétá

a divnou passiflorou porozkvétá,

jež vůní svojí světy opíjí,

že mizí před ní vůně lilijí

a vůně táhne do čtyř úhlů světa.

Tam k dálné vlasti svaté Terezie

a Jana z Kříže vůně ta se lije:

žák nový vstává svaté mystiky;

tou vůní zbuzen, mistr veliký,

po trnu sáhá, v srdce své jej vryje.

Květ krvavý mu náhle z ňader pučí,

ó jak to jeho duší vře a hučí,

to mystických ven vylétl roj včel,

by tajemnou se vůní napájel,

jež ráje předtuše je sladké učí.

Ten divný trn jsem přenes’ v naši půdu,

v tu slzou, krví prosycenou hrudu,

zda zapustí se do ni kořenem?

A dá-li Bůh, že zkvete plamenem

ten Lásky strom, – ó kde, ó kde já budu?