Po věky věkův.

„Po věky věkův!“ jak to slovo děsí!

Vzduch hrobový nás náhle ovane:

a krev ustydlá proudící se v žilách

a hrůzou srdce tlouci přestane.

„Po věky věkův!“ Věčné, věčné žití

nám nekonečná kyne blaženosť;

leč duši jímá strach před nekonečnem

a divá zmocní se jí zoufalosť!

Neříkej nikdy, že miluješ věčně,

„po věky věkův“ nikdy nevyslov:

dost na tom, kocháš-li tak dlouho,

až tělo klesne v chladný, temný rov.