Po vytrhání lnu.

Již sme šťastně vytrhali

Krásný len,

Snopů sto sme navázali,

Šťastný den!

Kdo nás v prácy posyloval?

Kdo tak štědře obdaroval?

Nebe jen.

Ono s hůry sesýlalo

Rosyčky,

Suchou zemi skropovalo

Déštíčky,

Teplým sluncem zahřívalo,

V parně míle schladívalo

Větříčky.

Ono prudký zastavilo

Lijavec,

V černých mračnách rozpustilo

Ledovec,

Vicher znalo utišiti,

By lnu nemoh povaliti,

Divná věc!

Ono v teplo proměnilo

Tuhý mráz,

Ono zhoubný usmrtilo

Zeměplaz,

Každého dne, každé nocy

Odvrátilo divnou mocý

Tisýc zkaz.

Díky tedy vzdejmež nebi

Dobrému,

Dává, což jest zapotřebí,

Každému,

Pětež z srdce radostného

Věčné chvály jménu jeho

Slavnému.