Po zákonu duše.

Ej, pravdy břidili a duší kupci!

Jak divnou pýchou vaše hruď jest jata!

Já nechci vám být podnoží, vy hlupci,

ni sluhou vaším, lokajové zlata.

Mne úlisnými slovy neomámí

a v pravdě nezviklá ni rab ni kníže,

já nevážím si setby podle slámy,

jen podle zlatých zrn a vážné tíže.

Svým pánem jsem, mě vzhled váš nezastraší,

zvuk zpěvných dukátův mě neohluší,

já kvetu jenom tím, čím krev má raší,

a konám, jen co velí Bůh v mé duši! –