PO ZÁPADU.

Pojď drahá. Tak dávno umlklo slunce,

a vody se lesknou jen ztajeným matným svitem,

a poslední ptáci už utichli u hnízd –

Podej mi ruku. Tak mlčky se projdeme nocí.

A ničeho neříkej! Škoda je rušiti ticho –

Jen ke mně se přitiskni. Což je nám potřeba řeči?

Odhoďme na chvíli všecko to lidské, co tíží,

a myšlénkám božským jen ponechme úplnou volnost.

A nyní uprchnem do Tvojich dalekých zemí

a v zahradách Rozkoší utrhnem jablka zlatá,

pro která chodili rekové dávných bájí

a která jen bohové utrhnout smějí.

Slyšíš? Teď krajina začíná šeptat své báje – –

Slyšíš? Teď ševelí tajemné houštiny lesní – –

Přitul se ke mně. Tak projdeme nadšeni sebou

a všecko zde necháme spát.