po zlém snu

probudil jsem se ve čtyři ráno,

poněvadž se mi o tobě zdálo,

probudil jsem se do tmy a zimy,

hodiny nepřetržitě bily,

kopyta cválajícího času,

uháněl mimo, a já byl sám tu,

poněvadž jsi mě opustila.

odjelas mlčky za hvězdou krásy

do světa široširého kamsi,

vzalas mi s sebou radost i sílu,

statečnost, sen i v cíle mé víru,

nechalas o samotě mne v zemi,

kde dávno vzduchu čistého není,

kde zpupnou vlečku loužemi plouhá

zlodějská, podlá, prodajná coura,

nevěstka bank a lupičů...

probudil jsem se, civěl jsem po tmě

raněnou zvěří k záblesku v okně,

až jsem se do skutečnosti vrátil,

hoře své hořké jistotou zapil,

že spíš teď doma, lani má plachá,

pokojně spíš i s touhou, jež láká

tebe i mě až k pólu.