Po žních.

V stodole vesele

cepů zní hlas,

rytmicky bušících

v bohatý klas. –

Co bylo starostí

po dobu dlouhou,

jak na tu úrodu

čekáno s touhou!

Kdyby byl nežehnal

Bůh polní hrudě,

jak by teď bylo žít

v nouzi a trudě!

Dětí jak v hnízdě té

havědi ptačí –

chaloupka, pole kus

sotva že stačí.

Sotva že stačí, však

dík nebi za to;

chléb jen když mít budem –

netřeba zlato.

V stodole vesele

cepů zní hlas –

Bože, tak napřesrok

požehnej zas!