Pobídka.

Shoďme s sebe závoj smutku,

Užívejme veselí,

Kdo ví, jak kratičkou lhůtku

Osud k žití udělí.

Kostlivec snad již si brousí

Kosu na nás smrtivou,

Snad nejbližší mžik zardousí

Slasť života blaživou.

Růže, co dnes mile květe,

Opadá již zítra snad,

Co nevidět do poupěte

Dá se červ a mrazu chlad.

Sladká rozkoš nemá stání,

Jak ozvěna po lese,

Ozve se a pryč uhání,

Zbrklý mžik ji odnese.

Proto, bratří! čile k světu,

Honem sáhněm po kvítí.

Blažený, kdo v plachém letu

Ples za křídlo zachytí.