Pobloudilý.

Bloudím poutník světa, bloudím,

šírou plání ledabylo,

smutné z harfy tony loudím,

nemám, co by potěšilo.

V skráni květ můj věnce svadlý,

kudy kráčím, naděj zmírá,

stářím horké tužby schladly,

o holi má kulhá víra.

Jak to nebe chmůrné – žití,

zmítá los mne se dne ke dni,

k hvězdám hled jen slzy nítí,

v srdci tluk an zvoní všední.

Bloudím poutník, cíl můj v temně,

k němu ston můj nedostihne,

prach jen, prach kdys z hrobu země

anděl k němu slávy zdvihne.