Pobožnůstkář.

V chrámě klečel – Boha vzýval,

budil zbožné upomněnky –

leč, mně zdá se, jak by prosil:

Vysvoboď mne od myšlénky!

Nač as myslí, když tu klečí?

Bůh sám milý na nebesích ví to!

Spíná ruce – líbá dřevo...

ejhle člověk! A mně je ho líto!