POBUĎTE, MRTVÍ –

A spíše noc to byla nežli den,

čas vhodný pro smutek, ne pro veselí.

Jda kluzkou dlažbou, snil jsem zamyšlen

o těch, kdož zašli, by se nevraceli.

Pobuďte, mrtví; vhodná chvíle je.

S úsměvem za stůl s námi usedněte.

Vy, bojovníci velké ideje,

druhové staří z vojny mnohaleté.

Pobuďte jako čistý obraz dnes,

ne strašidlo, jež štve a jež je štváno,

ni tichá výčitka, ni výtky hrot, ni děs,

jen připomínka: Není dokonáno!

Nechcete truchlit; nechcem ani my.

Nechceme mluvit o bolu ni ráně.

Jen tichý odchod v noc a do zimy,

polnicí zahřmí: Nuže, jménem Páně!