Počátek Lady.

Slavili jsou bozi

Dobu nejkrásnější,

Obletoval sbor jich

Úsměch nejjasnější.

Ai, tu kynul Perun

V blahém radování:

„Krásné jesti, vece,

Bohův usmívání!“

„By však doba dnešní

Navěky se skvěla,

Zjeviž se náš úsměch

Ve podobě těla!“

A když opět kyne

Mocná nebes vláda –

Hle! tu vznikne děva,

Vznikne božská Lada.

Vnady sličné Vesny

Zdobí její tělo,

Jasoň zlatí vlasy,

Ozařuje čelo.

Na milostných lících

Jitřena se směje,

Z čarovných pak očí

Pron svůj ousměch leje.

Zhlédnuvši pak božstvo

Nebevládce dílo,

Nad lepotou jeho

Vše se podivilo.

Zradovaloť se tu

Z podobenství svého,

Velebilo tvůrce

I stvoření jeho.