Pocel.

Jsem s tebou zas, mých zpěvů štědrá knění,

zas z jezer tvých se moje nebe dení,

zas v noci tvé sta zlatých snů mi vzrůstá,

zas vnadu pije zrak a svěžesť ústa.

Zas ke mně mluvíš šumotem svých hvozdů

a hořců lazurem a steskem drozdů

a bystřin rokotem a sítí chvěním

a padajících listů ševelením.

Ó jak jsem bohat zase – pěvec chudý,

kam kročím jen, tam krása se mnou všudy,

zas jak by srdce orlí peruť mělo

a vše, co zřím, mně písní líbá čelo.