Pochlebenství.

Dobromyslný Důvěřil lahodou šíbala puzen –

o tentýž úřad se pokusil žádati, kterým se onen

městknal, neb pochlebný Švehola za častěj sliboval jemu,

že mu ten hubený kousíček chleba co nejdřív podstoupí,

poněvadž takovým jemu se déle již baviti nelze.

Tázaný pochlebník, zdali by někomu úřadu svého,

v němžto sedí, snad dobrovolně popustit nechtěl?

divil se náramně tomuto důkazu oznámenému,

stavě se, jakoby o ničem nevěděl, hanebně zapřel

všecko, v čem se naň Důvěřil odvolal v podaném písmě.

Důvěřil podvedený byl přinucen napotom hořký

nevinně píti kalich – co lhář a svévolný šálič

zemského důstojenství; však pochlebník nebyv snad před ním

jist – v témž úřadě dále se držeti – řemesla hudlař –

tudy tím více se na této viklavé stolici ztužil,

tím dál Důvěřila – loupežník – odstrčil od ní.