Pochlebenství.

Neklaď ty přítele sobě,

Který pochlebuje tobě,

A v oči tě pěkně chválí,

Rovná tě cýsaři, králi;

Klobouček před tebou smýká,

V mnohém se čistě zaříká,

Mluví skrze usta svatá,

Coby ukrajoval zlata;

A jak od tebe odejde,

V jiném se způsobu najde,

Podá třebas y vidliček,

Jsa převrhlý pochlebníček.

Ještě se bude y smáti,

Že se dal před tebou znáti,

Jakoby byl tvým přítelem,

Smrdě skrz kůži obmyslem.

O tobě dobře nepoví,

A jestli něco málo ví,

Mnohem to více rozšíří,

Udělá hned ze dvou čtyři.

Protož ty nevěř každému,

Mluv pravdu bližnímu svému;

Neb každý člověk pochlebník

Jest potajemný vražedlník.