POCHOD ARMÁDY

„Dál! Kupředu!“ hřmí povinnost.

Jdem kreslit nové mapy.

My máme živé barvy dost –

toť krve rudé slapy.

Jdem nové říše budovat,

jak Prozřetelnost chtěla.

Dost máme kvádrů – řad a řad –

tisíců mrtvá těla.

Svět celý hnil už jako hrob.

My hmoždíři jej zořem

a starou prácheň starých dob

plamenným smetem mořem!

Do pokroku hry falešné

jen houfnicemi houknem

a kultury té vetešné

pozlátko liché sfouknem.

Svět starý byl pln rouhačů,

a Neřest zpychla hrozná:

za pláče pum a kartáčů

snad opět Boha pozná.

Byl prohnilý a zhýralý

a šlapal darů Božích,

od molů celý prolezlý

mu vyprášíme kožich.

Brat brata jako zlosyna

chtěl dávit jen a rváti:

Nuž, dnes je velká hostina,

jen račte sobě přáti!

Před námi požár, děs a shon,

za námi stohy trupů,

a cholera a mor a ston,

a havran sedá k lupu.

Hurrá! Hurrá! Vpřed, vojáci!

Jsou svaty naše pluky!

My nebojujem z legraci:

Jsme nástroj Věčné Ruky!

Jen dál a dále! Hromem vpřed!

Dál krve ručejemi!

Musíme zbořit starý svět

a stvořit novou zemi!