Pochod.*

Česky pějem české písně,

vlasti své je věnujem,

věrní Češi do jednoho

upřímně se milujem.

Jako s tónem tón se vodí,

tak se srdce k srdci hodí;

jako divý proud se řítí,

bouří hlasy, zrak se svítí,

pějeme-li do nebeska:

Bůh tě chraň, ó vlasti česká!

A co dále pějeme? –

Přátelství u pěnné číše,

kde se vlastně, volně dýše,

kde se rozkoš bujně spíná,

na psotu se zapomíná –

To my známe, pějeme!

A co dále pějeme? –

Lásku, bledou jako lunu,

jíž své strasti povídá,

lásku, která za korunu

prstének svůj nevydá! –

Ticho! – – Tam se zrádce blíží,

ten se láskou nekochej!

Toho naše kletba tíží,

toho jiná přivítej!

Jako lva divého řvání,

Žižkova co bubnu vřesk,

jako houfnic hromování,

železného cepu třesk:

tak ať píseň pomsty naší

zrádce toho pozastraší! –

Česky pějem české písně,

vlasti své je věnujem,

věrní Češi do jednoho

upřímně se milujem.