POCHOPENÍ MARNOSTI.

Nad Vltavou stráně byly

jako pěnou postříkány;

bílý hloh to kvetl planý.

Ale jaro přešlo v chvíli.

Pak se modře zapestřily

květem chrpy žitné lány;

ty jsou dnes už rozorány

a jen vítr jimi kvílí.

Zmlklé stráně nad Vltavou

žlutým listím s větví svítí

do života nestálosti.

A až budou holé čníti

nad řekou, my smutku prosti

vzdychnem jen a kývnem hlavou.