Pochybnost

Zuzano, mně tak se vidí,

Že tvá ctnost předc na strašlivé průbě

Nebyla, jak na chluby se troubě

Nyní hlásý květu mladých lidí.

Zvraskalé ty tváři rozplašiti,

Ješto s neprozřetedlností

Smělyť lečky nastrojiti,

Nemním to být velkou zmužilostí.

Ale kdyby jinoch mladý

Byl tě vroucně vzýval tady,

Krásný, jak ho kunšt můž malovati,

Jakž ho třeba pohledati,

Bystrých očí, řečí sladké,

Tváři, jako slonová kost hladké,

Švíhlý, jako březový prut,

Svodný, jako ten, jenž spal s Rut,

Za růžovím kdyby kvetoucým

Schován jsa, byl zhlédl tě v koupeli,

Na jara pak květin posteli

Polouodínou tě srdcem převroucým

O milost byl prosyl, Krásenko,

Ale o samotě –,

Kdyby pak tvé měké srdénko

Hocha kouzedlného bolesti,

Jakž bil puls tvůj vždycky sylněji,

Bylo pocýtilo vřeleji,

A tu byla bys té znikla neřesti,

Ale sama –

Při tom sladkém rozmlouvání,

Vzdychání a milém dotírání

Bylabys se volat opovážila,

Ale sama –,

Tak bys předce průby byla zkusyla.