Pochyby.

Řekli jsme si kdysi v pýše,

centrum všeho že je země,

konstelací hvězd že s výše

sledováno lidské plémě!

A my jsme kdes v koutku světů

zahozeni, povrženi

a v den soudný pro nás v letu

žádné slunce nezrumění.

Řekli jsme si také směle,

protože jsme my tu živi,

že též proto dobro bdělé

v cíl nás vede přívětivý.

Což pak nikde dobro ale

není-li? Pro nás je stvořit

tolik jest, co mušce malé,

luh by měla, město zbořit.