POCHYBY LÁSKY.

Říkáš, že mne miluješ,

že jen mojí na vždy jseš,

a přec nevím, kam a kudy

v dnešní jarní večer jdeš.

Říkáš, že mne ráda máš,

láskou pro mne umíráš,

a přec nevím, na koho se

díváš teď a usmíváš.

Říkáš, že mne nezradíš,

duší svou že u mne bdíš,

a přec nevím, kam svým srdcem

za chvíli se rozletíš.

Říkáš, že nám patří svět

samý jas a samý květ,

a přec nevím, co mám ještě

na tom světě vytrpět.

Říkáš, když jdem' do nebe,

„zemru, milý, bez tebe“,

a přec nevím, co v té chvíli

zašeptáš si pro sebe...

Říkáš, že tvým bohem jsem,

že jsi mojí na vzdor všem,

a přec nevím, nedáš-li se

ďáblu novým úpisem.

Říkáš – ne, já říkám sám:

Miluji a vzpomínám

a vím dobře, že jsme svými,

já zde a ty kdesi tam...

Kdo jsi? Žena! Kdo ji zná?

Po srdcích jde vítězná,

a někdy též jednou v žití

dobro od zla rozezná.