POCHYBY.

Lásko má, ach moje lásko,

na srdci mám hroznou tíž,

obávám se, hynu strachem,

zda-li Ty mě pochopíš.

Pochopíš-li duši moji,

večerní se hvězdy ptám,

nebo zda-li světa plání

budu dále muset sám?...

V nocích hvězdných, v nocích jasných

duše má o Tobě sní,

ptám se tichých nočních vánků,

zda-li nejsi povrchní?

Ptám se tichých, nočních vánků,

zda mě věrně miluješ,

nebo zda-li Tvoje srdce

moji duši klame též?

Obávám se oné chvíle,

kdy bych Tobě musel říc’:

Nechápeš mě, květe jasný,

s Bohem na vždy – nikdy víc!