Pocit nevolnosti.

Na loži horkém svítí bílé tělo tmou

a Psyché rdousena je v mdlobu zoufalou,

na loži horkém tělo v křečích mučivých

se svíjí bez moci; ret zkřiven v děsný smích.

V samoty tichu Hřích svou náruč příšernou

kol těla stiskl smrtivě, oh, silou strašlivou...

Mé oči lkaly v kruhu víček zažhnutých

a zkrvavěly pláčem v poušti hynoucích...

V rozkoši hořké, palčivé, jež krev a mozek pije,

svou vraždu skončil Hřích s odporným chechtotem,

a žhavé, žluté oči gigantické zmije

tmou vzplály naposled v úšklebku vítězném...

A v agonii mou, v bolesti extatické –

lkal tiše kvílivý zpěv čisté lásky lidské...