POCIT NOVÉHO PANTHEISMU.

Sednu na kámen – –

Pyšná labuť popluje lhostejně,

hladinou ani nepohne,

hrdá – – – –

Ale ten hluboký ton, mlčící,

na dně mlčící ton,

promluví ke mně:

černý a těžký v tom jezeře

ukáže bílý květ –

a já popluji vysoko,

nad mořem, nad zemí

popluji šťastný

bez tíže, bez těla

popluji v dáli – –