POCIT SAMOTY.

Jdou dlouhá léta, dlouhé dny,

však neklid můj je bezedný.

A stále nervů víření,

ten neklid není k skončení...

Tak žiji ve své samotě

a spřádám sny o životě,

pln lásky, nenávisti prost,

té smutné Země smutný host,

jenž velkou touhou nemocen

v svém nitru trpí bezmocen,

že věčně bude sám a sám

a zpívat musí k srdce hrám...

Jdou dlouhá léta, dlouhé dny,

však neklid můj je bezedný...