POCTA HUDBĚ

V zednářském prastarém souhvězdí,

nad modro ztichlých a skrytých zdí

teď od země jásá k výsosti

síla a krása s moudrostí,

jichž světlo též jednou zazáří,

do nitra nám a do tváří,

když, pokorní hudby ctitelé,

uctíme bratra a přítele.

Kde zpěvy a hudba hlaholí,

úkladů nikdo nestrojí,

tam vstoupit zednář se neleká,

najde tam dobrého člověka.