Pod Bajerekem.

Starého hradu šedé zříceniny,

jak hlava kmeta, plna vzpomínek,

tam s výše chlumu mnohý drahný věk,

ponurým okem hledí do krajiny.

Před zrakem postav mihají se stíny, –

za rekem řadou v zbroji kráčí rek

dob dávných, kdy tu mocný Pajerek,

svou paží chránil meze domoviny.

Za chlumem letní slunce zhasínalo,

a zlatohlavem na zdích protkávalo,

z paprsků příze roucho prchavé.

Pod zřiceninou zamyšlen jsem stanul,

a před mým zrakem jasný obraz vzplanul,

jak zlatý kalich v záři krvavé...