Pod balkonem.

Milostnou vůní jižní sad

mne kdysi zulíbal,

nade mnou palmy peřesté

vějíř se kolíbal.

Umlkal kolem ptactva sten

i větve v šelestu,

a se mnou v mušek bzukotu

sad dřímal siestu.

Má hlava těžká skláněla

se k prsům níž a níž,

tu oko náhle zbloudilo

na balkon v révy mříž.

Sladinký šelest – rozevlál

se hebký zlatý vlas,

a v okně šerém zasvitnul

bělostných lící jas.

Jediný pohled v polosnu,

lehýnký vzdech a sten

a sepjal těžká víčka má

kouzelným thyrsem sen.

Mně zdálo se, že plížím se

v tuch sladkých záchvatu

po zlatotkaných kobercích

v odlehlou komnatu.

Zvonivým smíchem jde mi vstříc

třešňový svůdný ret,

má hlava k nožkám poklesá

na měkký taburet.

Jak otrok snědý, vysmahlý,

jejž zrodil Hindostan,

vějířem s lící odvívám

horkého vzduchu van.

Aloe dýmá – myrrhy kouř

v mrak houstne modravý;

Danain šumí zlatý déšť – – –

vodomet plískavý – – – – – –

Tu hebkým palmy vějířem

jsem procit’, probuzen,

než co mi sneslo na víčka

tak čarovábný sen?

Ó paní! tmavých vašich brv

jen jedno pohnutí,

a rtíků něžných, růžových

jen jedno – zívnutí...