Pod dívčí hlavičku AI. Seiferta.

Kde’s viděl prvně, mistře, rci mi,

těch velkých očí svůdnou tmu,

to kouzlo, jež chví v každé řase,

že když v ně člověk zadívá se,

vzlet, teplo cítí jarních dnů?

Jsou hluboko jak ticho moře,

a na dně spí v nich záře hvězd,

žár vášně tajný chvěje jimi –

Kdo spatřil jsi je, mistře, rci mi, – – –

znám srdce, kde tak prázdno jest...