POD DOJMEM BEETHOWENOVY SONATY.
Měsíc stříbrem zaplavuje
sešeřelou komnatu,
a já hraji na piano
zádumčivou sonatu,
Ludvíka von Beethowena
náměsíční sonatu.
Moje duše jako růže
na hladině jezerní,
otvírá se z nenadání
siné záři večerní,
otvírá se, otvírá se
siné záři večerní.
Měsíc stříbrem zaplavuje
sešeřelou komnatu,
a já hraji na piano
zádumčivou sonatu,
Ludvíka von Beethowena
náměsíční sonatu.