Pod haldou

Pod haldou špinavou a sirně rozpraskanou,

pod vozy černými, z nichž horký popel padá,

z kotoučů černých prachu uhelného roste

třešnička štíhlá.

Je ještě nedospělá. První zeleň stěží

skvrnami radostnými tryskla po haluzích,

korunku drobnou rukama bys mohl sevřít –

Však kvete, kvete.

Zázraky bílé šplhají se po větévkách,

výše a výše, ke slunci se v útěk daly,

kdo první kytku bílou na pozdrav mu podá –

A kvete, kvete.

Dívčinka jasná z prachu, plísně starých chodeb

tak divem vyrostla, má ještě úzké boky,

ke světlu chvějně bílé ruce natahuje.

A kvete, kvete.