POD HVĚZDAMI.

Já šel jsem s Tebou jedenkrát

za svitu hvězd a měsíčka,

my zírali jsme v oblaka,

brzo-li spadne hvězdička.

Já svíral jsem Tě v náručí,

Tvé srdce na mém klepalo,

a očko Tvoje modravé

do nebe stále zíralo.

Však nadarmo, jak na vzdory

hvězdička s nebe nespadla,

a naše toužná naděje

nám docela se rozpadla.

Stáli jsme dlouho v mlčení

v objetí lásky milostném,

a já jsem hledal štěstí své

v modravém, krásném očku Tvém.

Ty’s nachýlila toužebně

ku mojí – svoji hlavinku,

a já se tenkrát zapoměl

a vtisk Ti na rty – hubinku!

Já šel jsem s Tebou jedenkrát

za svitu hvězd a měsíčka,

a čekali jsme tak dlouho,

až spadla – zlatá hvězdička!