POD JABLONÍ

Prchl mráz a prchly mraky.

Zelenými nad povlaky

polí skřivan zahnal hluš

a huš!

už tam zmizel pod oblaky.

V slunka démantech se cloní,

milost prosí, zažadoní

pro malounké, teplé lože,

bože!

na poli tam pod jabloní.

Vyprosil ji, teď sjel bleskem

k zemi s rosných perel leskem,

kde proň v žitě na úsvitě

dítě

žínka chová s steskem.

Už ho vítá plna vznětu,

už k ní used’ po přeletu,

do postele – štěstí celé –

stele

chrpa v hnízdo plno květů.