Pod Karlštýnem.*)

Neplač a nelkej národe,

žes chud, že v bídě jsi se zrodil,

jsem pyšný na tu bídu Tvou,

jsem rád, žes v krvi své se zbrodil.

Tys pokřtěn k činům velikým,

již vstáváš rány zaceliv,

jen prapor vem a vzhůru s ním,

a pevně v před – tys dosud živ.

Ó neproklínej bídu svou,

buď hrd, že tak Tě ošatili,

slzami svými smej tu krev,

kterou Tě v boji posvětili.

A zatni pěsť a k nebesům

pozvedni ty své oči kalné,

a bůh rozkáže andělům,

by půjčili ti blesky palné.