Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží,

Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží,

nach v zlato mění se na bledém západě,

co stíny vzpomínek se v táhlé sloupy dlouží

a zmlká pěnic kvil v hasnoucí zahradě.

A stíny vzpomínek jsou rázem klenbou tmavou

a mlčenlivým jsou a chladným vězením,

v něm vězeň si hvízdá píseň lkavou

o volném živote a všem, co prchlo s ním.

A s nebe modrého sem chladná maska shlíží

se smíchem ještěřím na marné úsilí,

po bílých korunách se zvolna k zemi plíží

smích těch, již dožili, pláč těch, již dosnili.