POD KRANACHŮV OBRAZ MADONY V POLENI U KLATOV.

Jak svěží květy po staletí svítí

matky i děcka svaté tváře smavé

z obrazu toho! – Vroucně vzňaté „Ave“

jak z dávno zašlých věků slyším zníti.

Mistrovská malíře to ruka byla,

již vedlo umění až k ráje prahům,

a mocná víra dala štětce tahům

vše, o čem touha geniova snila!

To Láska byla, Naděje i Víra,

jež v duši lidské štěstí vnáší hebce,

ret pokorně když „Věřím v Boha“ šepce,

„a v Syna jeho, v ducha Všehomíra“.

Buď pozdravena, matko Páně krásná,

jež střežíš chrámec šumnou pod Doubravou,

a Krista-dítěte v své držíš ručku hravou.

Zní dál k tvé slávě česká píseň hlasná!